Plavba z Koh Rongu na Koh Rong Sanloem trvala okolo hodiny. Vystoupily jsme s Genny v Saracen Bay. Jedná se o jednu ze dvou lokalit, kde je tento ostrov osídlený. Na rozdíl od M’Pay Bay, kde se doslova buduje backpackerský rajón, je Saracen Bay velice drahý. A taky klidný. Vše tu utichá se západem slunce.
Na pláži, která lemuje celý záliv, si příroda dala záležet. Písek na ní je tak bílý, že pokud už po několikáté ztratíte brýle jako já, úplně vás oslní. Jeho bělostné pásy se prolínají společně s průzračnou hladinou. Ta hraje všemi barvami modré a od světlých brouzdališť přechází směrem k horizontu v sytou hlubinu.
Občas vám to přijde tak nereálně, že se ptáte, jestli vás ten písek vážně neoslepil. Aby byl zjev tropického ráje úplným, na pláži najdete desítky barevně pomalovaných nebo popsaných houpaček, přímo ve vodě pak houpací sítě.
V jedné takové jsem se po zbytek dne slunila a odpočívala po zběsilém pobíhání od jedné houpačky ke druhé s cílem pořídit co nejpovedenější fotografii.
Tomu předcházelo zdlouhavé shánění ubytování. Jakmile jsme vyskočily z lodi, prošly jsme celý záliv, abychom porovnaly ceny. Ukázalo se, že ani není co porovnávat, protože každý hostel stojí 10 dolarů na noc. Náš hodinový pochod z jednoho konce pláže na druhý a zase zpátky se však přece jen vyplatil. Podařilo se nám najít dvoulůžkový pokoj v hostelu Jungle Republic za 8 dolarů! Pokoj to byl basic všech basiců s jednou matrací a moskytiérou. Hygienické podmínky jsem raději neřešila vůbec, protože bych si večer na tu matraci vůbec nebyla schopná lehnout.
Druhý den ráno jsme se vypravily napříč ostrovem k majáku, který se nekomplikovaně jmenovat pouze Lighthouse.
Ve chvíli, kdy jsme od nevzhledně vyhlížející věže chtěly odejít, se z přilehlého baráku vynořil místňák a za pár rielů nás pustil nahoru. Výhled nám odhalil kopcovitý ostrůvek, porostlý tropickou vegetací, kam jen oko dohlédlo. Upřímně doufám, že to tak zůstane a hotelové resorty nezačnou toto místo přetvářet v jedno velké staveniště v honbě za co největších počtem poboček. Těch rájů už moc nemáme.
Naše objevná výprava pokračovala na Militari beach. Upřímně jsem nevěděla, co si pod tímto názvem mám představit. Při příchodu nás uvítalo pouze pár opuštěných baráků. Zatímco jsem se koupala, Genny obklíčil nečekaný nepřítel. Nejednalo se o vojáky, ale smečku psů, kteří začali hlasitě štěkat. Plavala jsem zrovna dobrých sto metrů od břehu. Psi se stále přibližovali a kroužili kolem ní. Zatímco jsem se snažila dostat ke břehu, využila Genny jejich chvilky nepozornosti a utekla do vody. Jeden z nich měl prý pěnu u tlamy.
Rozhodly jsme se neprodleně odejít. Jako poslední jsme ten den měly v plánu navštívit Sunset beach. Offlinová navigace mi sice žádnou cestu neukazovala, ale džunglí se vinula úzká pěšina. Aniž bychom věděly, kam nás zavede, vydaly jsme se po ní. Vynořily jsme se o pár kilometrů dál. U dřevěné stavby na pozemku plného drůbeže. Konkrétně na něčí zahradě. Hledělo na nás dvanáct párů vyvalených očí právě večeřící rodinky. Když se hlava rodiny nezvedala, rozhodl se převzít veškerou iniciativu velký houser. S důrazným syčením nás, natahujíce se po našich lýtkách, ze zahrady vyhnal.
Sunset Beach dostála svému jménu. Slunce zapadalo a ještě předtím, než úplně zmizelo, proměnilo oblohu v plátno a své paprsky ve štětce, jež vytvořily veledílo. Namáčely své špičky v paletě pastelových barev obzoru a svými taky kreslily zlaté nitky a narůžovělé chomáče oblaků. Byl to takový malý zázrak, který přichází na konci každého dne.
Když už všechno halila černočerná tma, zašly jsme si s Genny na drink. Na rozloučenou. Prožily jsme spolu skoro celé naše kambodžské putování, během něhož jsme se staly blízkými přítelkyněmi. Strávily jsme dlouhé hodiny hovory o důležitých milnících našich životů i těch drobností, které vyplňují vzdálenosti mezi nimi. Tvořily jsme perfektní tým, před kterým se žádná levná cena neskryla a nic nezůstalo neobjevené. Přišel ale čas říct sbohem a doufat, že nás cesta opět někdy svede dohromady. Za naše setkání jsem se cítila nesmírně vděčná. Genny mě nakazila svým bezstarostným smíchem a neutuchajícím optimismem.
Ráno jsem se šla projít po pláži a sebrat pár vyplavených mušliček. Po dlouhatánském objetí byl čas se rozloučit i s Koh Rong Sanloemem . Ujížděla jsem jeho nejmodřejšími vodami zpátky na pevninu, kde se mělo odehrát poslední dobrodružství kambodžského putování a děkovala za další krásné vzpomínky.