Když si chci udělat radost, naplánuju si cestu do dalekých krajin, napíšu článek u lahve dobrého vína nebo si koupím letenku. Když si chci udělat dvojnásobnou radost, udělám radost někomu dalšímu.
A přesně taková příležitost se mi naskytla s blížícími se narozeninami Jessici. Má záliba v překvapeních a touha udělat ten den ještě výjimečnějším a nezapomenutelnějším brzy uvedly přípravy do plného proudu. Měla jsem dva dny a spoustu nápadů.
Můj plán započal prolézáním všech rodinných alb, na která jsem během utírání prachu narazila. Snažila jsem se najít jedenáct fotografií reprezentujících jedenáct let Jessiky života. Probírat se rodinnými alby je jako přehrávat si šťastnou usměvavou komedii. Nejedna fotka mě pobavila či zdvihla mé koutky nahoru.
Následoval nákup surovin na ten nejsladší a největší dort, jaký kdy trouba v Hookovic kuchyni upeče. Dolary na účtence jsem přešla se zavřenýma očima a s výsledkem jsem byla maximálně spokojená. Čtyři patra čokoládového korpusu od sebe dělila dvojitá vrstva čokoládové pěny. Z vnějšku dort lemovaly tyčinky čokolády Kinder a čtvrté patro bylo zasypáno horou lentilek. Vrchol svého cukrářského umění jsem pojmenovala Čokoládový sen. Kdybyste měli pocit, že máte neustále chuť na sladké, dejte si Čokoládový sen a váš život bude sladký minimálně na dalších deset let dopředu.
Večer před dnem D jsem ještě zajela koupit balonky nafouklé heliem. Brett se ochotně nabídl a zahrál si na mého šoféra. Nejtěžší část celého úkolu nastala ve chvíli, kdy jsem měla balonky propašovat do domu bez povšimnutí. Jessica neustále pobíhala okolo a schovat záhadný vznášející se pytel vyžadovalo umění hodné Jamese Bonda.
Když jsem v pozdních večerních hodinách dokončila poslední přípravy, štěstí mě příjemně hřálo u srdce. Ráno jsem vstala brzy. Únava se rozhodla se mnou tento den nestrávit, za což jsem jí byla nesmírně vděčná. Nejspíš se zalekla mého entusiasmu a nadšení. Netrpělivě jsem čekala, až Jessica přijde na snídani a zeširoka se usmívala.
Dveře se otevřely, oslavenkyně vstoupila do kuchyně a zůstala překvapeně stát. U stropu se držely růžové balonky s šedivými stužkami, na jejichž konci se houpaly fotografie miminka sedícího na nočníku, malé holčičky se sprejem na vlasy místo mikrofonu nebo mladé slečny sedící na hnědém koni s hustou hřívou. Pod nápisem Happy birthday stál Čokoládová sen a já plna očekávání.
Jessica se mírně pousmála, objala mě a poděkovala. Byla jsem sice připravená na vrhnutí se kolem krku, které mě mělo shodit na pohovku za mnou, slzy štěstí a sérii děkovných litanií, které jsem se chystala ledabyle přecházet pomocí takových frází jako, ale vždyť to byla jenom maličkost, vůbec nemáš za co. Později toho dne se mě Jessica zeptala, kde pro ni mám dárek. V tu chvíli mi došlo, že tenhle druh dárku ocení možná až za několik let až bude vzpomínat na oslavu svých jedenáctých narozenin.
Ve finále jsem z něj měla větší radost já než ona. Došla mi však jedna podstatná věc. Dělat druhým radost nebo se o to aspoň pokoušet, vám přinese opravdové štěstí.