Jsou dny, které se nám slijí do jednoho časového úseku a my si jeho jednotlivé dílky zpětně nedokážeme vybavit. Jsou lidé, kteří nás jen minou na ulici a my v tu chvíli zapomeneme, jak vypadali. Jsou jídla, která nám mají jen zaplácnout žaludek, a jejich chuť se zařadí ke každodennímu chlebu. A pak jsou tu dny, osoby a jídla, která vyčnívají. Protože jsou něčím výjimečná.
Přesně tak by se dala popsat vlaková trasa z Kandy do Elly. Vlakem jsem jela nespočetněkrát. Když se ale pokusím vybavit si konkrétní jízdu, pátrám po ní ve svých vzpomínkách dost těžko. Až na tuhle. Na scenérickou projížďku malebnou krajinou čajových plantáží a malých vesniček, které se v nich ukrývají. Tisíce čajových lístků tvoří dokonalý zářivě zelený koberec vlnící se přes kopce i údolí, která se navzájem překrývají. V pravidelných řadách čajovníků občas vyčnívá osamělý jehličnan nebo keř. Cesta trvá sedm hodin a ty nejúchvatnější výhledy spatříte v její druhé polovině. Kdo si zabere místo u okna nebo ve dveřích, ten vyhrál.
Z vlaku lze zahlédnout i sběračky čaje, jak rychlými pohyby trhají lístky. Tyto pestrobarevně oblečené ženy jsou ozdobou každé plantáže. Jakkoliv jejich pracovní prostředí vypadá idylicky, jejich úděl je opravdu těžký a obdivuhodný. Tuto jednotvárnou a fyzicky náročnou práci vykonávají především tamilské ženy, jejichž předci sem byli převezeni během britské kolonizace z Indie. Denně musí nasbírat až dvacet kilogramů čaje a nedostanou za to víc, jak pár korun. Z jejich postavení se jim zatím nepodařilo vymanit.
Po sedmihodinové přehlídce tisíců odstínů zelené, jsme vystoupili v Elle. Kromě hlavní ulice, kde je spousta barů a restaurací, se jedná o klidné horské městečko rozprostírající se ve svazích okolních hor. My se od ruchu centra vzdálili o několik set kroků a několik desítek výškových metrů. Výhled z našeho pokoje za to ale stál.
Hned naproti našeho malého guest housu se nacházela restaurace, kde jsme se stravovali celý náš pobyt v Elle, a nepřeháním, když ji zařadím do top trojky. Tentokrát vám i mohu pyšně sdělit její jméno. Google mapy a můj orientační smysl tentokrát nezklamaly. Kdyby jo, bylo by to na zváženou vzhledem k tomu, že Ella má pouze tři ulice. Takže, pokud tam někdy zavítáte, restaurace s poetickým názvem Adam’s Breeze vás rozhodně nezklame. Doporučuje všech deset tisíc chuťových pohárků v mých ústech.
Posilněni plackami roti a karim jsme se vypravili zdolat nedalekou horu Little Adam’s Peak. Jedná se o slabší odvar nejvyšší hory Sri Lanky Adam’s Peak, kam vede 5500 schodů! Kuba po zjištění tohoto čísla odmítl výstup absolvovat. Myslím si, že část viny na tom nesl i čas 3:00 ráno, kdy se obvykle vstává, abyste se vyhnuli denním pařákům. Sice jsem byla trochu zklamaná, ale nikdy nemůžete zvládnout vše a Malý Adam se ukázal jako obstojná kompenzace.
Cesta nahoru otestovala náš dech a my o něj tak několikrát málem přišli. Následný výhled nám ho sebral úplně. Zalesněné svahy hor, jež se svými vrcholky dotýkaly oblak, se ztrácely v mlžném oparu. Zapadající slunce ho proměnilo v, zlatými nitkami protkanou, zář, která krajině vdechla ještě jasnější barvy. Moje sedadlo se nacházelo v první řadě a já se na ten show nemohla vynadívat.
Nuwara Elliya
Uznávám, že příběh o tom, jak jsme jeli na skútru z Elly do Nuwara Elliya, vám vyprávím pouze proto, abych vám dala ukázkový příklad, jak se to dělat nemá. Není nad to vystoupit v Nuwara Elliya a poté přejet vlakem do Elly. Nejenže vlaková trasa je daleko krásnější, ale ještě si tak ušetříte tří hodinovou cestu tam, a zase nazpátek. Moje hýždě mi ten den rozhodně nepoděkovaly.
Když jsme dorazili do Nuwara Elliya, první zastávkou dne byla čajová továrna Mackwood, která se nachází kousek za městečkem. Velmi mě zklamala nepřítomnost nápisu Mackwood vzdáleně připomínající jeden z nejslavnějších nápisů na světě v Holywoodu. Zato okolní krajina předčila veškerá očekávání.
Továrna pořádá prohlídky zdarma. Projdete při nich celým procesem výroby čaje od sběru lístků přes sušení a následný rozvoz do celého světa. Vše je názorně ukázáno v prostorách objektu a následně dostanete možnost ke koupi produktů.
Koloniální městečko Nuwara Elliya neboli Malá Anglie skutečně této přezdívce dělá čest. Najdete tu dostihové závodiště, golfové hřiště, spoustu klubů a zdejší budovy opravdu připomínají britské stavby devatenáctého století. Této noblesní úrovni odpovídají i ceny. Bohatě mi zde stačila hodina. Městečko vám dá pocit, jako byste se ocitli zpátky v Evropě a to většina z nás na Srí Lanku zřejmě hledat nepřijela. Každopádně jeho okolí rozhodně stojí za podrobnější průzkum. Nás ten den čekala ještě tří hodinová cesta zpátky do Elly, po které jsme se právoplatně odměnili pořádnou porcí kotthu roti v Adam’s Breeze.