Home O mně

O mně

O mně

Jmenuji se Gábina a je mi 22 let. Jsem tak trochu snílek – aspoň to o mě říkají ostatní. Já bych se spíše označila za realistu, který ví, že nic není nemožné. Věřím, že se nám může splnit jakékoliv přání, pokud ho vložíme do své mysli i srdce. Věřím, že život tvoří hlavně okamžiky a drobnosti. A věřím, že cestování vede k poznání nejen vzdálených exotických krajin, ale hlavně nás samých.

Pro praktiky:

Světlo světa jsem spatřila před dvaadvaceti lety v pražském Podolí. Už od narození jsem k cestování prokazovala velice slibné předpoklady.

Vždy jsem dokázala upoutat pozornost. Když si pro mě a mojí maminku, která se mnou na dálku prožívá každou pohromu tisíckrát intenzivněji než já, přijel táta, přivítal ji slovy:

„Tyjo, tady nějaký díte hrozně řvalo.“

„To bylo to tvoje,“ opáčila tenkrát máma a od té doby měla rodina Sládkova svého nejhlučnějšího člena.

V mých pěti letech jsme se s rodiči a mladším bráchou přestěhovali do vesničky jménem Trubín. Na svou domovinu jsem náležitě hrdá a když se mě někdo ve světě zeptá, odkud z Česka jsem, pohotově odpovídám, že z Trubína. Šance, že na cestách potkáte člověka z Trubína je totiž 0.0000000000000000000000000000000000000000000001.

V první třídě jsem poté plně projevila svou asertivitu, důležitou hlavně při cestování ve skupině, když se z holky, která mě ve školce šikanovala stala moje nejlepší kamarádka. Nevím, zda mi asertivita zůstala v takové míře, ale kamarádíme se dodnes.

Jako další musím vyzdvihnout svou fyzickou zdatnost, díky níž jsem schopna obstát při dlouhých pochodech, zdolat vrcholky vysokých hor a excelovat v každém sportu. Z dosažených výsledků mohu prezentovat dva metry při hodu kriketovým míčkem zaznamenané jako oficiální výstup tělesné výchovy žáků páté třídy naší tělocvikářkou. Dále dvě sedřená kolena, jeden pochroumaný loket, celý obličej od škváry a fotografie v Berounském deníku při sprintu na šedesát metrů v atletickým souboji berounských základních škol. No a řekněte, komu se povede rozseknout si koleno, při procházce po útesech při západu slunce?

A zkušenosti! Po třinácti návštěvách Chorvatska s rodiči jsem cítila se natolik zcestovalá a světaznalá, že mě nemohlo už nic překvapit. Proto jsem v osmnácti během letních prázdnin na gymplu vyrazila na Floridu a následně do Austrálie, kde jsem pracovala jako au-pair. Bohužel mi nedošlo, že v Melbourne je tou dobou zima. Vualá, překvapení č.1 z 9807655…

Jednoho dne, mi do zpráv přistál dotaz od Čecha žijícího na Zélandu, zda bych nechtěla letět na Fidži. Logicky jsem odpověděla ne. Chtěla jsem totiž na Bali. Tam jsem naprosto propadla baťůžkářskému způsobu cestování. Nikdo mě neunesl ani mě nezasáhla vlna tsunami, jak očekávala moje rodina.

Na Srí Lance, kde jsem byla se svým tehdejším přítelem, mi došlo, že cestovatelé jsou hrozně šťastný lidi. A solo cestovatelé přece jen o chlup šťastnější. Proto jsem další cestu do Asie podnikla sama a od té doby se ze mě stala nekontrolovatelná střela řítící se touhle nádhernou Planetou.

Více informací naleznete v  sekci Cestopisy. Mahalo1

  1. Havajsky děkuji. Protože se mi ze všech poděkování, které jsem se kdy naučila mahalo líbilo nejvíc, začala jsem se pomalu pokoušet prosazovat ho do všech jazyků.

Pro kreativce:

Bylo mi dvanáct. Společně s rodiči jsme obeplouvali chorvatský ostrov Vis. Ta nádherná scenérie, průzračná voda a skalnaté pobřeží zasadily v mé hlavě semínko jednoho prťavého, možná trochu naivního, snu.

Bylo mi osmnáct. Běžela jsem po pláži maličkého pohodového ostrůvku Key West u Floridy. Zrovna vycházelo slunce a já cítila, jak jeho paprsky probouzí to dlouho spící semínko k životu.

Bylo mi pořád osmnáct. Plavala jsem v Indickém oceánu u břehů Bali. Vděčnost, štěstí, vzrušení a dětská radost představovaly pro semínko ty nejláskyplnější živiny, jaké potřebovalo k životu. Daly mu to nejdůležitější, aby z něj vyrostl zdravý silný strom s pevnými kořeny a košatou korunou.

Ten strom se stal středobodem mého života. Každé rozhodnutí, každá myšlenka i každý krok představovaly nové větvičky, lístky a plody na něm. Stále sílil a rostl. I když se ho má mysl párkrát pokusila pokácet nebo nechat zarůst plevelem, on odolal.

V jeho koruně se ukrývalo mnoho snů. Mnoho zemí, pro které jsem byla ochotná objet celý svět. Nějaký kus už jsem prozkoumala. A je to neuvěřitelný pocit. Plnit si sen. Mít prvních pár dílků té skládačky.

O každém z nich Vám budu vyprávět. Napíšu o něm pár řádků. Budou se v nich prolínat šťastný příběhy s těmi smutnými, zamilovaný s těmi osamělými a ty úplně všedně obyčejný s těmi dobrodružnými. Při těch se Vám bude tajit dech. To slibuju. Čestný cestovatelský!

Kde se můžeme potkat aneb termíny mojí přednášky Havaj – Léto ve znamení Aloha!

 

✧ 27. března – Klub cestovatelů Praha
https://www.facebook.com/events/398826850883112/

✧ 9. dubna – Freeride.cz Cafe Bar
https://www.facebook.com/events/396267307585042/

✧ 18. dubna – Expediční klubovna Brno

https://www.facebook.com/expeditionclubbrno/